v dalším
rozhovoru bych vám rád představil další důležitou osůbku, která pomohla rozjet koberovskou mládež. Je to koberovská srdcařka Štěpánka Vodhánělová.
Ahoj Štěpánko,
předem bych ti chtěl poděkovat za rozhovor a začnu tedy otázkou: Co bys o sobě řekla?
Ahoj Tome,
vystudovala jsem Obchodní Akademii v Tanvaldě, odkud jsem zamířila na dopravní fakultu Jana Pernera, kde jsem strávila celé 4 dny. Teď už 7 let pracuji v jedné z českých pojišťoven jako metodik. Bydlím s partnerem v Mladé Boleslavi, ale víkendy ráda trávím v Źelezném Brodě, kde mám 17 letou kočku Miu. I když brácha říká, že se tam jezdím jen najíst a vyspat, není to pravda.
Jak dlouho se pohybuješ ve světě florbalu? Kdy a jaké byly tvoje začátky?
V podstatě od počátku koberovské mládeže. Všechno začalo úvodní rodičovskou schůzkou v roce 2016. Z počátku se do tréninků zapojovali rodiče v roli asistentů. V té době jsem trénovala volejbal a říkala si, že můžu nahradit mamku a pomoc týmu. Tréninků přibývalo a přibývalo, až z toho byla po roce florbalová trenérská licence ,,D“. Po dvou letech jsem si vzdělání rozšířila a doplnila o licenci ,,C“.
Delší dobu ses pohybovala mezi malýma koberovskýma dětma. V posledních sezonách jsme tě, ale spíše viděli mezi starší kategorií. Co tě k tomu vedlo a chtěla by ses do budoucna vrátít spíše k ,,prckům”?
Nejvíc mě asi lákalo spolupracovat se Srbajzem (Petrem Srbkem), který se mnou právě u přípravky začínal. Sice mě neskutečně štvalo, jak ignoruje moje přípravy na každý trénink. Fascinovalo mě ale, jak zvládne peckový trénink vyšvihnout na místě. Určitě tomu i přispěla právě C licence, která se spíše zaměřuje na starší kategorie. No a největší poctou bylo vyprovodit první odchovance naší mládeže. To mi určitě pomůže do dalších let u mládeže, protože ve stržích už vše vidím v celku a vím, na co se v nižších kategoriích musíme zaměřit. K prťatům se určitě ráda vrátím. Každá kategorie má své kouzlo.
Jak moc je to náročné věnovat se plně mládeži?
Náročné to určitě je. Ať už z pohledu samotné přípravy tréninků, protože to samo o sobě zabere nějaký čas (proto mám na rodiče a větší hráče velkou prosbu – omlouvejte se včas, abyste nám alespoň trochu usnadnili práci. :-)), tak i ze strany vzdělávání. Zajímavých seminářů máme mraky, ale téměř všechny v pracovní dny. A to není jednoduché skloubit s prací. Nejnáročnější je ale logistika. Pracuju v Nymburce a Pardubicích a nerada chodím pozdě. Proto na tréninky téměř lítám, ale ne vždy mi vyjde být na tréninku mládeže včas.
Kde budeš působit od nové sezóny?
Po prázdninách budu spolu s Vláďou Doležalem a Pepou Pelikánem trénovat mladší žáky, na které se už moc těším. Věřím, že využiji své zkušenosti od stržů (starších žáků).
Jaké jsou tvoje záliby kromě florbalu?
Nakupování v nákupních centrech to určitě není. Mimo florbal jezdím rally jako navigátor. To bylo velké splnění mého dětského snu. Vloni jsem si splnila i sny nepředstavitelné, protože jsem odjela domácí Bohemia rally a dnes už druhou největší domácí Barum rally. Tečkou bylo dojet Radouňskou rally, což se nám předtím 3x nepovedlo. Potkat mě taky můžete v Jablonci nad Nisou na fotbale, kam chodím od svých dvou let. Když se náhodou nudím a nemám co dělat, tak si zalezu s detektivkou na gauč.
Ještě se vrátíme k samotnému florbalu. Je nějaká meta, které bys chtěla dosáhnout? Jaký je flobalový cíl?
Já si myslím, že všech možných met jsem dosáhla letos s klukama starší kategorie. Druhé (trochu smolné) místo na Nisaopen bylo neuvěřitelné. Další nezapomenutelná věc je ta, když jsme byli dvě vteřiny od postupu do prvního koše stržů (z toho je mi smutno pořád a moc mě mrzí, že to neklaplo). To si myslím, že je velký úspěch.
Zapomenout nemůžu ani na porážku Black Angels s přípravkou na Nisaopenu v roce 2022, kde jsme vyhráli na nájezdy a naše děti tím zaznamenali jedno z prvních vítězství vůbec.
Hlavním cílem pro mě je, aby každý z našich svěřenců odcházel z tréninků i turnajů nadšený a ne smutný, protože se zrovna něco nepovedlo. Protože prohra není konec světa, ale může nás posunout dál.
Děkuji za pozornost.